V roce 73 př. n. l. otrokářská společnost římské republiky s hrůzou pozorovala, jak se její největší noční můra stává skutkem: vypuklo povstání otroků. Gladiátoři vedení Thrákem Spartakem si probili cestu z gladiátorské školy a z uprchlých otroků, kteří prakticky neměli co ztratit, vytvořili vojsko o síle 70 000 mužů. Prošli napříč Kampánií, dobyli bohatá města Kúmy, Nolu a Nucerii a porazili dvě konzulská vojska. Spartakus se stal pro Řím obrovskou hrozbou. Jeho zničení dostal za úkol Marcus Licinius Crassus. V bitvě na řece Silarus byl nakonec Spartakus poražen a zabit a jeho vojsko bylo rozprášeno. Jako varování ostatním pak Crassus nechal podél cesty mezi Římem a Capuou, kde vzpoura začala, 6 000 přeživších vzbouřenců ukřižovat.